Černé překvapení

 Štěnátka se naší labradorské Hipince narodila v úterý 6.4. První spatřilo světlo světa v 11.52 hod. Hipinka byla ještě ráno krmit se mnou a dětmi. A dopoledne,  zrovna když si Kryštůfek hrál na písku, slyšela jsem divné kňučení z boudy, takové jemné pískání...jdu se podívat, a ono štěnátko!

Jednoho jarního dne cca před 5-ti týdny se nám z Hipinky vylouplo 12 malých chlupatých kníkalů. Po hlášení Hanky, že máme asi 1 štěně, jsem večer konstatoval, že v tomto případě se jednalo o tzv. kumulační halucinaci (pokud nevíte o co se jedná, tak je to stav, kdy se Vám několik předmětů jeví jako jeden :)). V každém případě jich máme 5 (čtyři doporučil veterinář utratit a tři Hipi k naší lítosti zalehla). V té době jsme ještě netušili, že jsme si do domu pořídili takového otesánka jenž nejenže sežere na co přijde, ale zároveň se všude prosákne jako přílivová vlna. Zpočátku vše vypadalo idylicky, štěňátka občas kňourala, ale většinou spala a jejich pohyb se dal vymezit pomocí krabice od banánů. Posléze se však objevili takoví malí žlutí červíčci - jojo psí hovínka, to byl první signál, že dochází ke změně.  A tak se z banální operace jakou je například projití vrátek nebo start auta stala válečná operace, na kterou je třeba se vyzbrojit jako na boj s mravenci ve vysoké trávě. Po té co jsem se snažil zavřít vrátka do zahrady 10 minut a stále mi mezi nohami propouvalo cosi černého a neodbytného jsem se rozhodl pro fixaci nepřítele pomocí válečné lsti - žrádla. Hmm, funguje to, chvilku...

Přinášíme malou fotoreportáž, ať se vám líbí...

Ještě doma, čerstvě narození.Po narození.Poprvé venku na trávě, rozkoukávají se.Kuk z boudy.Smečka.Tuleni se tulení.Malý tuleň.Další na řadu...Black and white.Hadr nemá šanci.První sourozenecké šarvátky.Vemte si mě.Někdy se i unavíme, odpočinek na trávě.

Text: Pavel Kotál

Foto: Pavel Kotál